ŠŤASTNÉ & VESELÉ!

26. prosince 2014 v 22:37 | - L. |  Ostatní písmenka


Letos je to poprvé, co se mi chce psát pár slov o Vánocích až po jejich skončení. Je to alespoň originální přístup? Jednou bych mohla vést "zamrzlé zpravodajství" s Elzou namísto loga. Ale to jsem trochu odběhla. Stejně za to může ta spousta léků, která jsem do sebe nucená celé svátky cpát! Ne, antidepresiva to zatím nejsou. Víte, jaký je nejlepší dárek od milovaného přítele? Hnisavá angína, odporná antibiotika a týdenní pracovní neschopenka. Moc děkuji, drahý! Zapomínám, co je ještě pořád realita a co už patří do mé praštěné představivosti.

Takže zatímco mi do uší zní jakýsi žebříček posledních popových novinek, ačkoliv jsem dítě vyrostlé na rocku, přemýšlím. Hodnotím. Jaké ty Vánoce letos vlastně byly? Mám dvě mladší sestry, takže se to u nás doma ještě dodržuje se vším všudy. Nemluvě o tom, že má matka je jakýsi Vánocefil, takže asi nebude žádným překvapením, že jsme stromeček měli nazdobený už začátkem listopadu, dávno před nějakým prvním adventem. Ale tak proč ne. Vsázíme na umělou klasiku, tak to alespoň nemusí nikdo uklízet, dokud by se stromek samou radostí z našeho obýváku nerozpadl. Což je mimochodem šílený zvyk! Miluji vůni jehličí a to všechno, ale pro to si přece můžu zajít do lesa, nemusím kvůli tomu hned přispívat ke kácení lesů. Jako by snad nestačila vonná svíčka. Ne. Tohle já prostě nepochopím. Fulghum kdysi v jedné povídce vyprávěl, jak šel zdobit jehličnan do lesa. Splnil tak svou potřebu tohoto stupidního vánočního zvyku a zároveň nemusel nic kácet. To by byl hezký novodobý zvyk!

Když už jsme u těch zvyků, upřímně nesnáším každoroční zabíjení kaprů na každém rohu. Opravdu je to zapotřebí? Ryby mám ráda, ale patřím mezi ty, kteří si dají raději řízek. Jasně, pořád je to zabití nevinného tvora, ale alespoň se na to nemusím dívat v přímém přenosu. Jít pak do Tesca pro dárky na poslední chvíli a přeskakovat krvavé kaluže na chodníku není úplně to, co by mi mělo přispět k vánoční náladě. Styďte se!

Když jsem byla malá, Vánoce jsem milovala. Byl to takový střed "mého" měsíce, který začal Mikulášem, pokračoval přes můj svátek, pak Vánoce, silvestr a nakonec mé narozeniny. Zdobení stromečku, rozkrajování jablek, očekávání Ježíška, psaní dopisů. To všechno bylo super! Ovšem pak nastal ten moment, který jednou nastane v životě nás všech - naleznutí rodičovské skrýše na dárky a následné vysvětlování, že Ježíšek vlastně neexistuje. Myslela jsem si, že se mi to jen zdálo a že to bude zase dobré, ale od té doby, co mi bylo tohle řečeno, mám vážný problém najít v sobě každý rok aspoň kousíček vánoční nálady. Nebaví mě zpívat koledy, nákupy vánočních dárků jsou spíše povinností, už si ani nepamatuji, jak vypadá sníh! Dospělácké Vánoce spíše připomínají Hunger games - a věřte mi, lepší přirovnání asi neexistuje, pracuji v obchodě. Masy nenažraných lidí musí před Vánoci utratit tisíce za jídlo, které do sebe během svátků nacpou a pak si od Nového roku slibují, jak to všechno omezí a budou hubnout. Pořád a pořád dokola.
Občas bych nejraději nasedla na kolo a odjela co nejdál od toho všeho....

Trávit čas s rodinou je přece super! Jasně. Tu svou miluji a je fajn, že jsme na ty svátky všichni spolu, ale díky sestřině pubertě to všechno začíná být asi až moc náročné. Upřímně se bojím toho, co nás čeká příští rok. Musím si najít lepší práci.

Doufám, že jste měli aspoň o trochu příjemnější svátky než já a moje zvýšená teplota a snad to bude příští rok veselejší a prožívanější. Jinak už asi kapituluji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama