NOČNÍ SHLEDÁNÍ S HMYZÁKEM.

20. července 2015 v 0:52 | - L. |  Ostatní písmenka
Zatímco sedím a plně se oddávám prokrastinaci, jak už mám v těchto pozdních hodinách ve zvyku, objevil se mi na stropě neonově zelený HMYZÁK. S osmi nohami. Nevím, co je více znepokojující, zda ta jeho barva, počet nohou anebo fakt, že je v MÉM pokoji na MÉM stropě. A tak během mého pokusu o dechová cvičení, aby mě nepřepadl panický záchvat strachu a úzkosti, se mi v hlavě vyrojil nápad, jak zabít čas, než se můj nový a velice nechtěný spolubydlící rozhodne vrátit se tím otevřeným oknem zpět do světa. Protože nepřichází v úvahu, abych šla spát. Už nikdy! Na jednu se mu ale nevidím, u mě je klid a decentně hlasitou hudební kulisu mi dělá soundtrack z Forresta, venku se naopak střídá dusno s deštěm a je tam divočina. Ale stejně...!



. . .

Venku už je to docela otravné. Kéž bych tak mohl někam na chvíli zapadnout, změnit prostředí, sežrat něco nejedlého, jedovatého. Hlavně ty velké plechové výmysly lidských mozků se spoustou oslepujících světel mi tak trochu narušují prostor, kde bych si mohl vesele a svobodně skákat. Takhle abych se začal rozhlížet nebo co! ... Prima, otevřené okno v prvním patře. Trochu vysoko, ale docela dobrá výzva, třeba tam objevím Svatý grál.... Hm. Moc světla tu nemá, ale stejně ten strop prozkoumám, třeba je támhle jiný odstín bílé. Nebo tady? Zkusím to ještě támhle v rohu.

Panebože. Mám na stropě nějakého hmyzáka. Prosím, ať to není pavouk, prosím, ať to není pavouk. Byl by docela velký. Měla bych si rozsvítit... Proč to má tolik nohou? A proč je to ZELENÉ?! Dýchej, Luc, to bude dobré. Kdybych neměla ty pitomé brýle, ani bych ho nepostřehla! Panebože. Panebože. Táhni k čertu!
Ten strop je docela nudný. Bílý. Ale stejně bych měl pochodovat sem a tam pro případ, že bych něco přehlédl. Hele, okno. Tak tudy jsem přišel? Hmm. Mohl bych vyskočit zpátky ven, ale asi tu ještě chvíli zůstanu. Mám pocit, že to čtyřoké stvoření obřích rozměrů zaregistrovalo mou přítomnost. Doufám, že nedostanu novinami, jako se to stalo kamarádovi minulý týden. Fakt smutný příběh. Ale ne, vypadá docela vystresovaně, snad mi tu neomdlí. Radši budu nevinně lézt sem a tam nad jejím stolem a schválně se zastavovat u okna, abych jí dodal falešný pocit naděje. Být brouk je super!

Zastavil se u okna. To je dobré znamení. Určitě cítí, že mu bude venku lépe a nechá mě na pokoji. Ne! Proč lezeš od toho okna, idiote. Prostě vylez, padej, huš. Ne! Proč musíš lézt zpátky na druhou stranu? Tam není absolutně nic broukovsky záživné. Vážně. Ty vole. Jestli mi spadne na klávesnici, asi na místě umřu! Popolez aspoň dál, ať se můžu tvářit, že tu nejsi, aniž by mi hrozilo, že zakuzíš gravitaci mého pokoje. Ještě kousek. No tak. Super. Jdu se dál věnovat hloupému nicnedělání. Teď bych neusnula, ani kdybych mohla. To zase budu ráno vypadat.
Rohy jsou docela prima. Asi si rozložím čas, v němž budu předstírat, že nevím, jak se vrátit ven a v každém strávím nějakou dobu. Ten u okna je moc fajn. Příjemný vzduch, přímo nad psacím stolem. Fakt jsem rád, že jsem brouk. Takových možností, jak se zabavit. Děsit lidi! Jo. To máte za to, že nás v jiných zemích JÍTE! To mi připomíná, že jsem vždy chtěl ochutnat člověka. Ale na to bude ještě čas, určitě mě nevydrží sledovat celou noc. Ne, pokud budu stereotypně pochodovat z jednoho konce stropu na druhý.

Co ho může bavit na tom lezení sem a tam? Hledá cestu ven? Nedokáže jít prostě za zdrojem proudění vzduchu? Vím, že neoplývají inteligencí, ale tohle by měl být základní instinkt, ne? Měla bych zakročit. Alespoň projevit trochu iniciativy ozbrojená novinami. Kde jsou nějaké novinky, sakra?! Ale to bych se musela přiblížit k té zelené obludě a to nepřichází v úvahu. Radši budu vzhůru až do rána, to už budu moct někomu říct, aby mě hrdinně zachránil! Pořád se pohybuje sem a tam ve stejné linii, idiot. Táhni ven!! Prosím... Ježiš, kam zmizel?!! Áá! Je nade mnou. Při mé smůle na mě spadne a já to v životě nerozchodím. Musím zmizet.
Teď ji trochu překvapím a půjdu omrknout, jestli má stejně bílý strop i kousek dál. Zastavím se přímo nad ní, schválně, jestli začne pištět. Není nic lepšího, než když někoho vyděsím tak, že je schopný vydat hlasitý zvuk. Fakt mě to naplňuje. Máma měla pravdu, být velký brouk je skvělé zaměstnání.

Běž. Kšá. Vypadni. No tak! Ne, ke mně ne! Bože. Bože! Radši si rozsvítím, kdyby se rozhodl skočit dolů. No to není možné. To je kobylka. Jakoby nestačilo, že je to HMYZÁK, v MÉM POKOJI, s TOLIKA nohama. Ještě má schopnost skákat! Může to být snad horší. Proč je takové vedro? Nejradši bych se schovala pod deku a nevylezla. Musím si tu zřídit protiatomový kryt. Ale tam by mohl vlézt za mnou. To bych asi nepřežila. Takhle nás přece jen nějaký ten metr odděluje, tam by to bylo jiné. Vrať se k tomu oknu, tak je to správné. A teď ven... Ale ne, ne zpátky do opačného rohu, VEN! Blbečku. Že já nešla spát dřív, než se tu vůbec objevil, teď by mi to bylo jedno. V následujících minutách neusnu, ani kdybych dostala Thorovo kladivem do hlavy. Jsem moc rozrušená. PROČ LEZEŠ SEM A TAM, POŘÁD DOKOLA?!! Ne, aspoň se drž na druhé straně místnosti, zatímco si vlezu do postele. Ne, ke mně ne, tam si zůstaň! Uff. Hodný.
Haha, tohle se mi fakt povedlo. Těším se, až to budu vyprávět partě nad dešťovou vodou. Na to, jak je velká, se dá snadno vyděsit. Musím si zapamatovat polohu, sem budu skákat častěji... což mi připomíná.. JEŠTĚ JSEM NA NÍ NEVYTÁHL SKÁKÁNÍ. Ale ne, zatím jí víc stresovat nebudu. Ne tímto způsobem, to musím mít v záloze, kdyby se rozhodla pro útok. Ale ona si radši zalezla mezi peřiny. Mohl bych jít zpátky ven a nechat jí hledat, kam jsem se schoval. Měla by zábavu na zbytek noci.

Měla bych něco udělat. A to hned. Ale vsadím se, že ve chvíli, kdy se po tom oženu novinami, akorát ho naštvu a začne mi tu skákat. Nechápu, jak jsem takové příšerné stvoření mohla jako malá CHYTAT do rukou. Jsem musela být úplně blbá. Hmyzáky je lepší držet si od těla. Asi už nebudu nikdy větrat, když jsem neustále, večer co večer, vystavena takovému stresu. To je skoro jako s tou včelou. Moment. Kam se vlastně poděl můj dnešní návštěvník? KDE JE?!! ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 3:22 | Reagovat

:D :D :D Znám taková milá překvapivá navštívení :D Ale kobylka je zlatá, kdyby to byl neonově zelený pavouk velikosti kobylky, asi bych se neodvážila na něj vztyčit vysavač... :D Ba co víc, asi bych se neodvážila se ani nadechnout nebo snad vykřiknout ze strachu, že mi vletí do pusy... :D

2 Lůca Lůca | 5. srpna 2015 v 3:31 | Reagovat

[1]: Jasně, kdyby to byl pavouk, na místě bych okamžitě umřela, ale když pavouk nebyl nikde blízko.... mohla jsem klidně panikařit kvůli kobylce! Nakonec jsem ale odpadla, ráno ji našla na stejném místě, pak na ni zapomněla, po třech dnech mi furt bydlela na stropě..... a pak zmizela. Asi jsem ji ve spánku spolkla. (Teď jenom doufám, že jsme těmi zmínkami o pavoucích nějakého nepřivolali, dneska se fakt potřebuju vyspat.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama