Těžkosti "podřadného" zaměstnání.

27. srpna 2015 v 0:14 | - L. |  Něco k zamyšlení
Když jsem byla zhruba ve čtvrté třídě, měla jsem jasně nalajnované, kam se budou mé budoucí kroky ubírat. Co budu dělat. Musím přiznat, že jsem v té době byla trochu ovlivněna svým největším idolem - Larou Croft. Z páté třídy na gymnázium, poté na UK studovat historii a zasvětit svůj život hledání něčeho, co mě dostane na stránky dějepisných učebnic. Vydrželo to... až do sexty. Sice jsem si první bod ohledně gymnázia splnila, ale ze všech stran se na mě valila slova a pochybnosti o tom, jak bych se měla vrátit zpátky na Zem a začít přemýšlet trochu více prakticky. Ne snad, že bych nějaký z těch hlasů poslechla, haha.


V následujících letech se stala spousta věcí a změn, které mě nakonec zlomily, a já od svých snů nejen odstoupila, ale dokonce je zahodila za hlavu. Úplně. Své sny, své cíle, sebe samu. Nevím, co na tom bylo nejhorší - že jsem se všeho prostě vzdala nebo že mi to bylo jedno? Možná obojí. Dnes můžu jen nešťastně vzdychat a naštvaně kroutit hlavou nad svou zničenou linií budoucnosti a snažit se alespoň něco napravit.

Je dosti logické, že to vyžaduje nějaký čas, než si člověk připraví půdu pro navázání na svou původní cestu Života. Do té doby se musí snažit nějak přežít, udržet se na nohou v tomto neustále se zrychlujícím světě. Dá to práci, to vám tedy povím! Moc ráda bych věřila, že mé brýle skrývají superhrdinskou identitu, bohužel však pro mě i pro lidstvo, i po jejich sundání jsem jen... pouhá prodavačka. Totálně jsem zakopala svůj potenciál a můj život se ocitl přesně tam, kde jsem ho nikdy nechtěla.

Být prodavačkou v supermarketu není v dnešní době nic příjemného. Musím vstávat dlouho před východem slunce, chodit domů dlouho po jeho západu, být schopná fungovat okamžitě a přemlouvat své, ač stále mladé a údajně lehce návykové, tělo na nepravidelně se měnící požadavky ze stran přechytralých kravaťáků. Vážně, je tohle nutné? Ani nevolníci nepracovali v tak mizerných podmínkách. Chodit domů úplně zničená, abych se druhý den namáhavě dostala z postele a šla znovu dělat robotického poskoka za směšné peníze? Škoda, že (zatím) nemám nějak extra na výběr. Ale nesmím se tím nechat rozhodit! Moje hvězdná a uspokojivá budoucnost na mě stále někde čeká. Někde... Jedině tahle naděje mě udržuje každé pracovní ráno na nohou.

Dobře mi tak. Ale ne všechno je tak černé a smutné, jak se občas zdá. Nakonec bych tuhle svou roční zkušenost nazvala Školou života. Protože věci, které odkoukáte a situace, do nichž se dostanete, vám pěkně ukáží, co za člověka z vás vlastně roste. Co jsem o sobě zjistila já? Ve zkratce jsem lidi nesnášející cholerik, co se nebojí práce a jehož naivita je neskutečná, což je vzhledem ke světu, ve kterém žijeme, opravdu bolestivé. A ne, žádná sebemenší změna v tomto ohledu není ani na vzdáleném obzoru.

Vedle toho je tu samozřejmě snad nejvýznamnější lekce. Dennodenní práce s lidmi, nadrženými na nejnovější slevy, mě svým násilným způsobem učí, jak být rezistní proti lidské debilitě. Nezasvěcený člověk by ani nevěřil, kolika způsoby jsou lidi prostě debilní. Vyjdu z toho jako nenáročný a předčasně sešlý člověk obrněný proti lidem a jejich názorům, chování a aroganci. To se rozhodně vyplatí. Myslím. Asi. Těžko soudit takhle brzy.

Když už ale nic jiného, konečně mám pochopení pro jiné "chudáky" v podobných tričkoidních uniformách s logem provařeného řetězce. Nadávat na jejich nasrané obličeje a pomalé tempo na pokladnách nemá cenu a ani to není hezké. Nikdy nevíte, co za příběh se v té unavené tváři ukrývá. Tak trochu pochopení!
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 27. srpna 2015 v 11:24 | Reagovat

Je krásné mít sen, být si jistý, že ho někdy dosáhneme. Do té doby, než se stane pravý opak. Vlastně to mám podobně. Na "svoji" střední školu jsem šla tak nějak ze zoufalství, protože jsem nevěděla kam dál no a vysokou jsem tak dlouho vybírala, až jsem přebrala. Je to smutné, že naše sny končí přesně tak, jak jsme nikdy nechtěli.
Máš pravdu, že tohle povolání není nic jednoduchého, i když jsem si kdysi myslela pravý opak. Do té doby, než jsem tam začala chodit na brigádu. Občas se člověk vážně cítí jako neschopný idiot a někteří lidé to dávají hodně najevo.
Ovšem zjistila jsem, že "pobyt" v tomhle prostředí, i když je mnohdy taky plný útrap, mě alespoň na nějakou chvíli odprostí od všech mých starostí a nedovolí mi myslet na nic jiného. Ale potom vylezu z toho obchoďáku ven a všechno je to zase zpět.
Ale není to žádný med, máš pravdu, krásně jsi to napsala :)

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 21:13 | Reagovat

To máš jako já... Jako malá jsem měla sen, že budu herečka :) A tvrdošíjně jsem to každému vyprávěla na potkání. A pak mě nevzali na konzervatoř, našla jsem si kluka a upozadila své sny a cíle... Už jsem si myslela, ba dokonce jsem byla přesvědčená, že se moje sny nikdy nevyplní. A ejhle? Najednou jsem členem rozjeztého divadelního spolku, se kterým máme ještě velké plány :-)
Takže - nikdy není pozdě na to začít žít svůj sen. :-)
A prodavačka... Tou jsem taky vždy chtěla být. Tedy, ne v tom smyslu, v jakém je dnes brána. Bavilo by mě prodávat v krámku třeba s oblečením, nebo v zelenině, nebo v něčem specifickém, ne být u pásu. Prostě taková ta podstata toho slova prodávat :-) Jako to bylo kdysi... Jenže už ani ty "pravé" prodavačky dnes pro nikoho nic neznamenají, jsou hodnoceny a ceněny stejně bídně jako kdejaký ukáčko apod. Což není dobře :-( Ale svět se pohnul opět někam jinam.

Něco na závěr - nezoufej, ono se to brzo určitě v lepší obrátí! :-)

3 Lů | 20. září 2015 v 9:55 | Reagovat

[1]: Sny jsou pro naivky, co si svůj život v ranných letech malují pastelovými barvami.. Myslím si, že málokdo si ten svůj den doopravdy splní. A hlavně na to dneska nejsou ani pořádné podmínky, nic.

[2]: To je hezké, jsi výjimka mého předchozího tvrzení :D Ono prodávat v obchodě třeba s oblečením nebo šperky je příjemná práce, to už mám za sebou. Ale být "pásová prodavačka" je snad druhá nejhorší pracovní zkušenost ever. Hned po call centrech! :D :/
Ale dík.. dodat trochu optimismu a naděje je to, co před další šílenou směnou potřebuju :)

4 Emma Emma | 30. září 2015 v 11:04 | Reagovat

Já jsem tu historii na veřejné vysoké škole vystudovala a po pracně vydřeném titulu Mgr. a červeném diplomu jsem už dva měsíce registrována na Úřadu práce... Když budu mít hodně velké štěstí, skončím nakonec jako asistentka vařící kafe nějakému velkému šéfovi za stejně směšné peníze jako ta prodavačka v supermarketu. Takže věř, že v tomto případě stejně není o co stát :)

5 Terezka Terezka | E-mail | Web | 30. září 2015 v 11:31 | Reagovat

Musím dát pět hvězdiček! Paráda. :-) Skvěle vystižené, popsané. Moc se mi líbí.

6 Terka Terka | E-mail | Web | 30. září 2015 v 11:33 | Reagovat

Já jsem si na prodavačku vždycky hrozně ráda hrála. :D A pak na učitelku. :) Každopádně, chtěla bych být novinářkou nebo pracovat někde v knihkupectví, to by ještě bylo fajn. :) Do toho obchodu jako pásová prodavačka, pokud bych si tedy mohla vybírat, bych šla tak maximálně na brigádu... ale, pravděpodobně bych měla stát nohama pevně na zemi a nelétat v oblacích a neříkat si, jak mě vezmou všemi deseti někde do novin... no, to bych byla hodně naivní, kdybych si to opravdu myslela. Ale zkoušet to budu vždy a pořád, miluji psaní. :)

7 Illumináti Illumináti | Web | 30. září 2015 v 11:41 | Reagovat

Such komentář
         Wow
   Much spam
                So illuminati

8 Kosma Kosma | Web | 30. září 2015 v 12:25 | Reagovat

Tak já si myslím, že v dnešní době fakt nikdy není pozdě - to je jedna z jejích výhod - studovat při práci, klidně ve čtyřiceti, když chceš! Akorát je to mnohem těžší, než za mlada u rodičů, zato si toho jinak vážíš a máš k tomu jiný přístup! :-)

9 Kumii ^^ Kumii ^^ | 30. září 2015 v 12:34 | Reagovat

Páni, super článek. Je mi líto, že ti nevyšel tvůj sen, ale víra ti pořád zůstává a to je dobře.

Já teď brigádničím v jednom obchodu. Jsem na lahůdkách, u pultu... A zatím mě to baví. Mám za sebou teprve dva měsíce práce, ale pořád mi ta práce neleze krkem. Jsou tam fajn lidi, nadávají na práci, na lidi, co tam chodí a to mě baví. :D Je pravda, že si neumím představit, že bych tam vydržela nějak extra dlouho, protože až bych se zaběhla dokonale a věděla, co mám dělat, až bych už nebyla brána jako začátečník, tak by ta švanda skončila.

10 Amia Amia | E-mail | Web | 30. září 2015 v 12:50 | Reagovat

Asi budu znít hrozně provařeně, ale mám to podobně. Podobný pocit nebo zkušenosti. Nemá cenu se dále rozepisovat, takže k tomu, co chci říct:

Drž se a ser na lidi, co tě poutají k železnému kruhu s názvem ,,normál"!
Vydechni a odsuň je od SVÝCH snů. Je to tvůj život, ty rozhoduješ, jak ho budeš žít. Že oni něco nedokázali, neznamená, že ty dopadneš stejně. Panické řešení nedůležitých věcí a zveličování problémů nadělá nejvíc škody. Všechno se dá vyřešit, nic není ze všech stran nesprávné řešení.

Zním jako ti falešní ,,kouči vašeho nového života", vím. Nechci ti nic cpát, jen, jestli můžu, mám opravdu odzkoušeno, že nic není tak strašné, jak to rodina umí vymalovat.
Vždycky je řešení. Krok po kroku.

Teď jdi na školu  :)

11 Fibian Fibian | Web | 30. září 2015 v 13:30 | Reagovat

Věřím, že to musí být fakt dřina za málo peněz... Nechtěla bych. Raději jsem šla na vejšku.
Ale legrace je, že když jsem byla děcko, tak jsem si na prodavačku hrozně ráda hrála :D

12 Noe Noe | E-mail | 30. září 2015 v 14:19 | Reagovat

Popravde toto poznám. Byť predavačkou je drina, to mi je jasné aj bez toho, aby som ňou niekedy bola. Robila som však vo firme za smiešny plat a za cenu toho, že som mala doráňané ruky. Mala som toho dosť. Teraz som zase raz doma, bez práce a robím slúžku. Tiež nepoteší. Mňa udržuje pri "živote" tiež len pomyslenie na to, že ma niekde čaká moja vysnívaná budúcnosť, s vysnívanou prácou a toho sa nemienim vzdať.
A práve pre to, že názor ostatných na moje sny ma nezaujíma, si ich nechávam pre seba. Takto ma aspoň neodradia a nerozprávajú do toho. Už zopár takých mojich snov skončilo na "smetisku" jedine kvôli nim a ich hlúpym názorom.

Držím ti palce, aby si sa aj ty dopracovala k tej svojej "hvězdnej a uspokojivej budoucnosti" :)

13 m. m. | E-mail | Web | 30. září 2015 v 14:20 | Reagovat

Je blbost hlásat, že nemáš na výběr. Byla jsem ve stejné situaci a jo, hodně tě to poučí, takže to bude mít do budoucna malou výhodu. Ale neztrácej tím čas moc dlouho. V Čechách se bez školy a bez nějakých významných talentů asi opravdu těžko uchytíš - nevím, soudě podle sebe, já tam prostě nemám co dělat, normální práci nenajdu a těchhle nenormálních otročin za šílené peníze jsem si užila už maximálně, děkuju pěkně.

A tak jsem odjela do Anglie. Je spousta zemí, kam se můžeš vydat, a nemusíš mít ani moc plánů, stačí se nebát jít za štěstím a zajímavějšími zkušenostmi než jsou ty od kasy. Jestli z toho máš strach, najdi si kamarádku nebo někoho, kdo do toho půjde s tebou, nebo vyjeď a seznamuj se na místě. Můžeš zkusit zezačátku couchsharing, tím poznáš spoustu lidí, nebo jsou různé FB skupiny, třeba Au-pairs In... nebo Češi v zahraničí, Češi v Anglii atd atd atd. Pogoogli a uvidíš :) Jestli nevíš co, zkus to au-paiření, do začátku je to nejlepší věc, zkušenost k nezaplacení a nemusíš ani umět moc anglicky. Nebo Woofing, taky geniální způsob, jak prozkoumat kus cizí země a nemuse řešit, z čeho to zaplatíš. Od těchhle začátků se je už celkem sranda odrazit k nějaké normálnější práci.

Momentálně pracuju na Trescu, Isles of Scilly, a můžu říct, že je to dřina taky jako svině. Hodiny jsou kratší, denně 8,5 hodiny, ale práce je hlavně přes sezónu náročná, požadavky obrovské a máš jen jeden volný den. Ale vydělávám přes 1000 liber měsíčně, o tom by se mi doma ani nesnilo, a až tu doklepu svých deset měsíců (dá se přijet i na kratší dobu), budu mít dost na další plány. Není to o trošku zajímavější než zahazovat se v zaprděném marketu v Čechách a nechat hlavouny pomazané, aby tě denně degradovali, vyčerpávali a dělali z tebe negramotného kreténa? Svět je plný možností i pro lidi jako jsme my, co třeba nemaj vejšku nebo neví, kterým směrem se vlastně vydat... prostě vyjeď do zahraničí a nech se tím inspirovat, změnit, otestovat. A za rok budeš vědět mnohem líp, kdo vlastně jsi a co chceš dělat dál.

14 Julia Julia | Web | 30. září 2015 v 14:42 | Reagovat

Nedokážu si představit, že bych se vzdala svých snů - rozhodně nechci svůj život promarnit. Teď jsem sice ještě na gymplu, ale mám představy, co budu dělat potom - zároveň nemám úplně všechno nalajnované a pořád mám příležitost měnit svoje názory na budoucnost.
Ale pokud lituješ svého dřívějšího rozhodnutí - vždycky to můžeš změnit. Všechno záleží na vůli člověka, a jak moc chce svůj život změnit. Já sama chci mít svůj osud pevně v rukách - sice život na každého z nás připravuje mnoho překážek, ale každý je může překonat.¨
Já být tebou, tak si vytyčím cíl a jdu si za ním.

15 Snow Fairy Snow Fairy | E-mail | Web | 30. září 2015 v 14:44 | Reagovat

Napsalas to opravdu výstižně. Bereš mi slova.
Já jsem si to letos docela slušně zkazila. Jsem naivka jak vyšitá. Maturitu jsem udělala, jak nejlíp jsem uměla, s dobrými výsledky a potom jsem si myslela, že už věci půjdou v pohodě. Ale bylo to přesně naopak. Místo, abych teď studovala a plnila si své sny jsem tento rok tak nějak zašlapala do země. Z vlastní blbosti. Nakonec jsem skončila taky v supermarketu, ne jako prodavačka, ale na doplňování zboží. Musím říct, že jsem dostala pořádnou facku od života. Ale řekla bych, že mi to patří, můžu si za to sama a teď se to pokusím nějak napravit.

Tobě přeju, aby sis všechny své sny splnila, určitě si to zasloužíš po tom, jaké je to teď. Bojuj, na to nikdy není pozdě a život ti nakonec ještě sám ukáže, jak je krásné snít svůj sen. A ne jeden. Ale všechny !
Hodně štěstí. :)

16 Illumináti Illumináti | Web | 30. září 2015 v 15:37 | Reagovat

wow
         such sny
very zaměstnání
                much market

17 May May | Web | 30. září 2015 v 18:33 | Reagovat

Jsi Working Class Hero.

18 Pala Lore Pala Lore | 30. září 2015 v 18:34 | Reagovat

Osobně to mám podobně. Rozhodl jsem se pro to, že se stanu vědcem :D Ale nějak jsem propadl závislosti na PC a hrách. Skončilo to tak, že jsem šel na Střední školu, jenž mi je osobně velmi nepříjemná a jsem dokonce v třeťáku. :( Ale! Nějak jsem se teď probudil a snažim se svůj sen ještě splnit, dokud mám čas.... ale obávám se toho nejhoršího. :/

19 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. září 2015 v 20:23 | Reagovat

Po dlouhé době článek, který ve výběrů článků dne (doména blog.cz) zazářil :)
Já sice věřím na šťastné hvězdy, ale myslím, že člověk pro ně musí neustále něco dělat a neohlížet se. Každopádně, být prodavačkou není nic za co by se měl člověk stydět (já bych se nestyděla) a tak vzhůru do života :)

20 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. září 2015 v 20:35 | Reagovat

Tyjo, to bych nevydržela...

21 Michal Bergl Michal Bergl | Web | 30. září 2015 v 21:21 | Reagovat

Znám ten pocit teď sám osobně, ale já jsem si na hlavu nenechal sr*t a hodně jsem lidí kvůli tomu poslal do prdele, jsem prý asi konfliktní, ale abych stál za kasou 12 hodin bez jídla, záchodu a dělal hodiny na víc zadarmo, doopravdy tohle není pro mě život :) Hlavu vzhůru ;)

22 Lesní tráva Lesní tráva | E-mail | Web | 30. září 2015 v 22:08 | Reagovat

Přirovnávat se k nevolníkům je tak trochu moc. Navíc si za většinu problémů můžeme sami.

23 hedd hedd | Web | 30. září 2015 v 23:26 | Reagovat

To je přesně to, čeho bych se chtěla vyvrovat - vzdát se svých snů... Ale někdy holt člověk nemá na výběr, pokud se chce alespoň nějak uživit.

24 Nebohá Nebohá | Web | 30. září 2015 v 23:58 | Reagovat

Nezdá se mi, žes zahodila svoje sny. Vždyť pořád věříš, že "hvězdná a uspokojivá budoucnost na mě stále někde čeká. Někde..." Prodavačku nebudeš dělat věčně. Bude to možná škola života, ale nemyslím, že to bude tvoje celoživotní kariéra. Držím ti palce!

25 Alžběta T. Alžběta T. | Web | 1. října 2015 v 1:39 | Reagovat

Jak tak koukám, máme něco společného. Zaměstnání. Třídit hlouposti lidí, to znám. Taky vstřebat všelijaké nadávky není jednoduché, to nepomůže ani, že nadávají na řetězec, ne na tebe. Ale co .. práce jako práce, hlavní je, že jí mám a navíc hodně tě naučí. Teď k Tvému snu, byl a je zajímavý, možná si to splníš později ne? Nikdy není pozdě, i když zase záleží v čem... Teď si krásně protiřečím co? Nedej se a ráda bych ti řekla, že bys mohla psát články do novin... to je taky náplň. Jinak držím Ti palce.

26 Grumpy Grumpy | Web | 1. října 2015 v 7:47 | Reagovat

To je skvělý článek. Taky jsem měla v dětství životní sen a jasně vytyčenou cestu... A to se postupně změnilo tak čtyřikrát. A taky jsem na chvíli skončila jako prodavačka (ačkoliv ne v supermarketu), takže se s článkem dokážu docela dobře ztotožnit. Studuji obor, který mě baví a ve kterém konečně vidím potenciál, ale co si budeme namlouvat, člověk potřebuje peníze a bez podobných podřadných pracovních zkušeností ho dnes nikde nebudou chtít po škole zaměstnat.

27 Gartouzek Gartouzek | E-mail | Web | 1. října 2015 v 11:11 | Reagovat

Jeden známý říkával: "Každý svého štěstí pyrotechnik." Něco na tom je. Léta jsem měl silný pocit, že něco hodně významného do mého života příjde, nějaké osudové poslání, že mám předurčený nějaký úkol. A ono nic, a nic, a nic. Nyní jsem pochopil, že svůj životní cíl si každý vybírá sám a pokud na něm pracuje, osud mu pomůže. Dlouho jsem byl nespokojen se sebou, až jsem si založil vlastní blog a snažím se ukazovat lidem jiné úhly pohledů na život. Návštěvnost sice není valná, ale ze statistiky usuzuji, že některé návštevníky jsem zaujal, protože si prohlédli (některé i přečetli) více jak deset článků. Poznal jsem lidi, kteří navenek vypadali, že se mají dobře, ale stále se cítili prázdně, protože ani na krátkou dobu nenaplnili svůj sen. Historii se můžeš zabývat jako koníčkem. Existuje celkem mladá oblast ve které se dá vyniknout: Historie mentalit. Mentalita národů mne zajímá z psychologického pohledu. Dějiny mentalit je již na mne moc. Co se týká Tvé současné práce:Tak jako prodavačky mají své osudy, tak i zákazníci mají své osudy. Nyní mne to napadlo a možná to pomůže i jiným. Taková jednoduchá hra, příjemně se usmívat na zákazníky a počítat, kolik jich opětovalo milý úsměv. A vést si o počtech deníček. Pak si člověk může všímat, jak se počty mění, třeba v závislosti na počasí. Usmívají se víc muži nebo ženy, děti, mládež, rodiče s dětmi nebo staří? Nebudeš to dělat pro zákazníky, ale pro sebe. Než být otrávená a tvářit se jako lama :-(, tak je příjemnější bavit se úsměvy. :-) Osobně okolo sebe se snažím šířit úsměvy, i když mi není vždy nejlépe. Pomohlo mi to dostat se z deprese v jedné situaci. Pokut budeš praktikovat úsměvy, napiš mi, co se u Tebe následně změnilo. Celý osud si člověk nezmění, ale může ho hodně ovlivňovat. Hodně úspěchů všem, kteří praktikují :-)

28 Jana Jana | E-mail | Web | 1. října 2015 v 13:08 | Reagovat

Není to tak zlé, určitě - když dokážeš takto pěkně psát a mít stále svůj sen. Je to náročné, ale mohlo by to být horší :)

29 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. října 2015 v 18:36 | Reagovat

Myslím, že ať děláš jakoukoli práci s lidmi, kde jsi byť jenom trochu v podřadném postavení, stane se z tebe lidi nesnášející cholerik :-)

30 Anička Anička | Web | 1. října 2015 v 19:56 | Reagovat

Taky jsem dělala v supermarketu a vyhodili mě po třech měsících. Prý jsem byla moc pomalá. Byla jsem neskutečně ráda, každý den jsem měla strach a klepala jsem se na konci směny, že budu mít manko.

31 Kai Kai | E-mail | Web | 1. října 2015 v 22:14 | Reagovat

Všechny sny se plní :) Dřív nebo později k nám přijdou, i když většinou ne přesně ve vysněné podobě; občas jim musíme jít trochu naproti a nemít strach, nebo prostě něco zkusit - když nejde o život, jde o h*, ne? Just have guts! Ale měli bychom na ně být připravení a nepokazit je :D Ano, uznávám, že za některé nerozvážnosti člověk poté platí, znám to na vlastní kůži, též v podobě přestání si dupat za své sny. Stojí to pak za nic, ale určitě se dřív nebo později vrátíš (obě) na cestu, kterou chceš jít... nejspíš bych nemluvila tak vzletně "o snech", kdybych si teď nedolouskala k maturitní četbě Hamleta a nedávno si nepokecala s mojí milovanou americkou rockovou skupinou (i bez super předražených meet&greets lístků), i když to jsem taky královsky pos*! :D Jinak přístup s těmi zkušenostmi se mi líbí!! PS: Lara Croft je úžasná!

32 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 2. října 2015 v 4:55 | Reagovat

Taky jsem makala v tomhle "nejvyžranějším průmyslu", kde jsou ti nejblbější nahoře. Nemám ráda lidi, a nikdy nejspíš mít nebudu, protože kupodivu i při koupi sušenek se dokážou chovat jako naprostá hovada. Makala jsem v Albertu jako prodavačka-specialista (za pultem v lahůdkách) a děsivější podmínky jsem nikdy neměla. Naprosto mi došla trpělivost po nádherných čtyřech dnech bez odpočinku, takže prakticky nonstop. Navíc, kdyby lidi věděli, co doopravdy kupují, když jdou po slevách, asi by hodně řvali (ano, kupujete žrádlo těsně před expirační dobou a vy těm sráčům akorát zvyšujete kurz..). Takže jsem přesedlala na přestupnou práci, kde jsem jen rozdávala letáčky a prostě jsem jim řekla, že končím. Kdo ví, co by po mě chtěli za další roky. Na tohle jsem si zvykat nechtěla...

Naneštěstí díky práci tam se naučíš rozpoznávat typy lidí ještě dřív, než se projeví, a vyhnout se zbytečným problémům. "Přepínat" mezi režimi zájmu a lhostejností. Hold, svět jsme si utvořili sami, naši rodiče a prarodiče a jiní předci svým chováním. Každý měl vliv na tu trošku, každý pomohl svět zdegenerovat, i my tomu dnes pomáháme, aby byl jen pokřiveněšjí a horší místo...

33 surpan surpan | E-mail | Web | 2. října 2015 v 7:23 | Reagovat

Pokud se vzdáš svých snů, je to jako vzdát život. To je obrovská chyba. Začínal jsem, řekl bych, ještě hůř, jako ostraha v Albertu, kde je člověk jen pro smích a je napadán nepřizpůsobivými, kteří přišli krást, především proto, že ostraha nemá vůbec žádné pravomoce a je jen loutka v černých hadrech.
Jenže jsem to nevzdal a makal jsem na sobě ve volném čase a teď dělám práci, která mě baví, dá se říct, že jsem to vybudoval a i když nemám skoro volný čas, dává mi život víc smysl. Protože jsem se nejen nevzdal svých snů, ale tvořím si nové a složitější cíle a neustále se něco učím, makám na sobě a nevzdávám svůj život. A i když je to s lidma mnohdy těžké, je potřeba v sobě nepěstovat automaticky nenávist k lidem, ale vzít si z nich něco pozitivního, nebo se zasmát, jak jsou jak kobylky. Dělal jsem i v kauflandu a tohle byl lék, protože bych se z toho jinak zbláznil. Vždy je třeba najít něco pozitivního na tom, co člověk dělá a odrazit se ode dna, jinak tam člověk zůstane a čím starší pak bude, tím hůř půjde jakákoliv změna realizovat.

34 Sonya Sonya | Web | 2. října 2015 v 15:43 | Reagovat

Jé, Lara :) Tiež môj idol, a preto robím cosplay (tiež dobré na plnenie snov, aspoň trochu...) a možno i preto som šla študovať práve históriu. Po dvoch rokoch ma vyrazili, ale otvorilo mi to oči, že i keď by som mala titul a bola síce predsa len niekde inde, toľko historikov sa tu uživiť nemôže. Skončila som na ÚP, ako inak. Ale tak históriu som šla študovať kvôli písaniu kníh-beletrie, což sa mi darí, takže podľa mňa sa sny dajú splniť vždy, len občas je to riadnou okľukou.

35 K. K. | E-mail | Web | 2. října 2015 v 18:10 | Reagovat

[29]: Já to mám přesně naopak. Teď to bylo rok, co dělám docela náročnou práci kde denně do styku přicházím s lidmi (a ještě teď mě sem tam někdo dokáže opravdu šokovat :D - až se sama divím) a naučilo mě to být děsně splachovací. A zároveň i komunikativní, takže snadněji navazuji rozhovory i s úplně cizími. Ale pravda, sem tam taky vybuchnu, to zas jo. :D

36 Polly Polly | Web | 2. října 2015 v 19:51 | Reagovat

je to frustrujuce a obdivujem ta, ze sa aj tak nevzdavas, v tom ti drzim palce a som plna dôvery, ze sa vsetko v dobre obrati:).
Ide to. Aj po siestich rokoch v hroznej firme, ktora pomaly likvidovala môj, podla niektorych dost uleteny, sen na nase pomery, ho mam uz takmer na dosah. A miestami som si tiez myslela, ze svoje sny som uz nadobro zahodila... v tej firme som prichadzala do kontaktu ako maly radovy pracovnik do kontaktu s rôznymi konatelmi, velkymi sefmi... nevies si ani predstavit aky je to pocit, ked padnes do rany dajakemu panovi dôlezitemu, ked ma prave zly den. Vlastne...asi vies :D. Nuz chapes ako som sa citila XD ... po tych rokoch.
A predsa sa mi nakoniec plnia postupne vsetky moje sny a ten najvacsi je uz v pohybe...nikdy nie je neskoro na zmenu :) nikdy.

37 Polly Polly | Web | 2. října 2015 v 19:52 | Reagovat

*ospravedlnujem sa za chyby...nemala by som pisat takto rychlo xD

38 Adeleide Adeleide | 2. října 2015 v 20:56 | Reagovat

Přeji Ti, ať se Ti podaří dostat se odtamtud a své sny si splnit.

39 Havree Havree | Web | 2. října 2015 v 21:09 | Reagovat

bubliny, trocha větru a sluneční paprsky, všude květiny

a i tohle nám vezmou

40 Anne-chan Anne-chan | Web | 2. října 2015 v 21:54 | Reagovat

Na sny není nikdy pozdě ^^ tak se snaž a tvůj sen se ti určitě jednou vyplní, když na tom budeš pracovat. Říká se, že když si něco opravdu moc přeješ, tak se ti to časem vyplní :)

41 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 2. října 2015 v 22:30 | Reagovat

Doufám, že ti jednou ta historie vyjde. :)
Pochopení je těžká věc, nicméně příště se budu snažit. :)

42 Lů | 3. října 2015 v 1:38 | Reagovat

[4]: Tak ona už mě ta historie přešla, což o to... Ale pořád to nemění "co tím chtěl básník říct". Ale neboj, jednou společnost začne považovat všechny tyhle obory za důležité! :))

[5]: Moc děkuju! :)

[6]: V posledních letech jsem v sobě objevila podobnou vášeň - pro psaní. Je to neskutečně uvolňující.. do chvíle, kdy po tobě někdo chce do určitého termínu něco a tlačí a tlačí a tlačí... Ale držím palce!

[8]: Rozhodně si toho pak člověk víc váží, o tom žádná.. Já teda bydlím pořád (a zase)u rodičů a konečně jsem se dohoupala k návratu do školy, tak uvidím, co mi přinese budoucnost. :)

[9]: Tak on je hlavně rozdíl, když seš na brigádě a když seš na plný úvazek. Všichni tě berou jinak.. Užívej si, dokud je to pohoda!

[10]: Děkuju za podporu. Nějak se nestačím divit, kde se tohle všechno vzalo, ale super...! :D :) Na škole jsem, úspěšně mám za sebou první měsíc a je to docela sranda. Jsem tam jedna z nejmladších a fakt se to dá. Ťukám si na čelo, proč jsem to neviděla stejně před dvěma roky. Pff.

[11]: To jsme si hrály asi všechny..... :)) Kdybych tenkrát věděla!

[12]: Nápodobně! :) A já už se o tom taky nebavím s lidmi kolem. Spousta z nich má sklony mě shazovat nebo shazovat všechno, co říkám, na to fakt nejsem zvědavá. Ale kdo by nevyužil neomezeného prostoru "anonymního blogu"..? :)

[13]: Já vím, no... Postupně to poznávám taky. A dokonce si i poslední rok, co dělám tyhlety věci, pohrávám s myšlenkou, že bych někam vypadla "na zkušenou". Pár konkrétních plánů se už tvoří, tak uvidíme, kam mě to dostane. Mám strašný strach, ale v tomhle mám naštěstí kamaráda, na kterého se můžu spolehnout a který si už pár takových zahraničních zkušeností nasbíral. :)

[14]: Tak to je sice pěkné a všechno, ale nikdy nevíš, co se může stát. Mě dost ovlivnilo "hloupé" přestěhování o 100 km dál. Spustilo to lavinu změn, jejichž následky řeším prostě dodnes. Ale tobě přeju, aby se ti nepříjemnosti vyhly a všechno dopadlo dle představ. :)

[15]: Když už nic, tak taková zkušenost dává hodně do života, no, o tom žádná. Vím, že z toho vyjdu silnější a namotivovanější, ale než se přehoupne to určité období... je to boj! Ale děkuju, moc si takové podpory vážím.

[17]: Aleeeee..... :))

[18]: Tak nikdy není pozdě, že jo, to tady říká i spousta jiných.. Dneska mi na Facebookuvyjelo v rámci "před pěti lety" vzpomínka na pět let starý status, kde jsem si dovolila použít moudro "všechno zlé je pro něco dobré" - určitě to tak bude i ve tvém případě a za pár let budeš uznávaným vědcem!

[19]: Já pořád nechápu, JAK se do toho výběru dostal! :)) Tak já se jakoby...nestydím. Ale rozhodně se o tom nějak cíleně nebavím. Nevím. S každým přiznáním toho, kde pracuju, cítím, jak samu sebe zrazuju.. Taková blbost, prostě.

[21]: Ještě se držím v té optimistické části a každé ráno si říkám, že to bude dobrý.... a budu to říkat tak dlouho, dokud se tak nestane. Ale na jednu stranu musím přiznat, že mi to něco dá - jsem hodně drzá a mám problém s vyjadřováním ve stylu "co na srdci, to na jazyku", což mě tady hodně rychle odnaučují.

[22]: Jo, to uznávám. Ale ráda používám nadsázku a přeháním, tak snad jsem se tím nikoho nedotkla!

[24]: Otázkou je, jak moc jsem naivní a jak moc zklamaná jednou budu :D Uvidíme.. ale děkuju!

[25]: Páni, děkuju. V posledních letech jsem zjistila, že historie může být skvělý koníček, ale své sny bych spíše orientovala právě na to psání..o což se zatím snažím aspoň touto cestou. Ale tvá poznámka mě moc potěšila. :)) (A taky jsem noviny zkoušela, prý mám moc osobitý styl. Pche.)

[27]: Tvá slova mají hodně do sebe. A představ si, že se to tak snažím dělat. Ať mám sebehorší den, ať svou práci nesnáším, nevylévám si zlost na zákaznících a každého obdaruji úsměvem. Vysloužilo mi to pár fanoušků, nápadníků, milých přezdívek a hodně lidí obdivuje, že se i po dvanácti hodinách stejné činnosti dokážu prostě mile a upřímně usmát. Je to prima. Jedna z mála pozitivních stránek.

[32]: V tom máš sice pravdu, ale není právě na naší generaci, abychom se to snažili trochu změnit? Zlepšit svět a uělat z něj příjemnější místo pro život? Já sice remcám a remcám hodně, ale přesně tohle bych chtěla dělat. Chtěla bych se těsně před smrtí ohlédnout a říct si "jo, pomohla jsem světu".

_______________________________
Moc všem děkuju za podporu, je to možná divné a svým způsobem smutné, ale takové množství podpory od prakticky cizích lidí mě moc potěšilo a zítra půjdu do práce s hlavou hrdě vztyčenou, protože mě nic nerozhodí. A budu o den blíže svým snům! (haha)

43 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 3. října 2015 v 9:43 | Reagovat

úplně se v tom vidím...chtěla jsem být učitelkou angličtiny. Dokonce jsem šla i na pedagogickou školu a můj sen byl téměř na dosah...ALE...můj otec mi přestal posílat výživné, neměla jsem pomalu na jízdné atd. a tak jsem začala brigádničit jako prodavačka a tak to všechno začalo. Školu jsem kvůli tomu zameškávala a pak jsem nestíhala vše dohánět. Takže jsem nedodělala ani první rok :'( skončila jsem jako prodavačka a pak se mi narodilo miminko.
Za miminko jsem šťastná, ale furt mě mrzí, jak se to všechno podělalo jen kvůli penězům. Neměla jsem svému otci kolik věřit. Njn z chyb se člověk učí a já se naučila...a taky mě štve to, že jsem šla na vysokou single :D kdybych ještě před školou potkala svýho přítele, určo bych tam zůstala a byla učitelkou :P Sestra mi sice říká, že školu si můžu potom zas dodělat, ale já vím, že ji nedodělám, páč už jsem mamina na plný úvazek :D

44 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 3. října 2015 v 16:50 | Reagovat

Přeji ti, abys dosáhla svého původního cíle. Já chtěla být původně lékařkou, ale nakonec jsem se rozhodla, že budu ekonomka. Pořád přemýšlím, jestli je to správně, protože jsem se rozhodovala kvůli množství učení a délce studia a tak...
Dělala jsem chvíli v ovocným baru a od tý doby mam pochopení pro mladé unavené holky...

45 Pala Lore Pala Lore | 3. října 2015 v 19:57 | Reagovat

[42]: Děkuji za tvé milá slova, velmi mě potěšila ;)

46 taz tazbinsky taz tazbinsky | Web | 4. října 2015 v 12:04 | Reagovat

bezva. za tejden nastupuju do supermarketu. taky mam pocit, že se vzdávám svých snů. ale teď vidim, že chytrej člověk se dá najít i v "hloupym" zaměstnání, a s tim se mi tam půjde líp. tak dík za článek.

47 Janča Janča | E-mail | Web | 4. října 2015 v 14:27 | Reagovat

Já jsem si tohle léto taky zkusila dělat prodavačku a úplně chápu ty ženský za kasou, že se na každýho prostě usmívat nemůžou a chápu jejich rozčílení, když jsem úplně blbá a něco při nákupu nechápu. :D Protože jakmile mi pod rukama prošlo několik důchodců, několik debilů a několik irogantů, okamžitě jsem měla náladu pod bodem mrazu a vážně se mi nechtělo vysvětlovat, že to je jejich problém, že si vzali zboží ze špatného regálu. Zlatá škola.

48 Olja:) Olja:) | Web | 4. října 2015 v 16:59 | Reagovat

Čtyři měsíce jsem pracovala v Tescu za kasou a myslela jsem,že mi z toho klepne. Ty směny bývaly nekonečné,zákazníci nepříjemní a ty peníze co jsem za to dostávala .. neskutečný. Jako brigáda to ale docela šlo a hned se pracovalo líp,když jsem věděla,že dýl jak toho půl roku tam nebudu. Mě se sny během osmiletého gymplu taky změnily spoustukrát. Teď mám ale za cíl udělat letos maturitu a snad se dostat na jednu ze čtyř vysněných vejšek. Dělám pro to snad všechno co se dá .. jezdím na kurzy,pravidelně se učím a o obory se zajímám. Takže doufám,že se mi moje sny vyplní .. a když ne,tak holt asi na rok taky skončím opět někde v supermarketu a budu doufat že to vyjde o rok později. Držím palce,aby ses ke svým snům zvládla vrátit a naplnila je :)

49 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. října 2015 v 17:23 | Reagovat

Když jsem tohle četla, svíralo se mi srdce. Je mi tě hrozně líto. Ale přece nikdy není pozdě. Zkusit se má všechno a člověk prostě uvidí, jestli ho to bude bavit. Nevzdávej to :) .. myslím si, že čas a snaha může ještě hodně změnit :)

50 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 5. října 2015 v 3:57 | Reagovat

Vidíš to. Zanaříkáš si, a další den zase vstaneš a budeš si trhat hlavu z toho, že lidi jsou idioti a neumí číst, z toho jak v lačnosti po slevách nahází do košíku i hromadu blbostí a pak si vztek ze sebe samých vylévají na pokladních, protože ty určitě mají všechno co namarkují navíc do vlastní kapsy. Víš jak to vím? Dělám za pokladnou v hypermarketu Trable. Pořád jen poslouchám, jak byl Interspar lepší a už se tomu jen směju pod vousy, protože moc dobře vím, že všude je to stejné. Naprosto. Jenomže peníze nerostou na stromech, a když už jsem byla tak blbá, že jsem se kvůli frajerovi vykašlala na školu, musela jsem vzít co bylo. Důležité bylo, naučit se to mít ráda. Mít lidi trochu na háku. Umět odhadnout, z koho si udělat trochu legraci, s kým se dát do řeči, a koho setřít, když se chová arogantně. Lidi milují můj úsměv a ti, kteří se přišli pohádat, nebo si vybít vztek buď zjihnou, nebo se vytočí ještě víc. a čím víc řvou, tím víc se usmívám. Jsou mi u prdele, bez pardonu. Nestojí mi za to, abych se s nima trápila. Ani oni, ani auditoři, ani vedení... Naštěstí máme milionového ředitele i hlavní pokladní. Ale svět patří těm, co se neposerou, pravil klasik. A já tedy dělám za pokladnou, po večerech dělám druhou práci na počítači a to všechno proto, že peníze mnou vydělané jsou vstupenky k těm zahozeným snům. Plakat ve třiceti, že se mi nic neplní, když nejsem ještě ani v poločase, fakt nebudu. Hlavu vzhůru, není to tak zlé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama