Práce, přetíženost, přetažení.

20. září 2015 v 10:29 | - L. |  Ze života Lů

(Jen takové zamyšlení posledních třiceti dní…)
Od konce mé dovolené uplynula už nějaká doba. Vlastně je to už skoro měsíc. A přesně po téhle době se vracím zpět k mé osobní písemné "myslánce", protože věci se nelepší. Spíš asi naopak. A v těchto těžších časech se musí člověk upínat k místům, kde najde pochopení, než ztrácet čas ve světě, plném omezenců a sobců.. a tak dále.


Nějaké novinky? Haha. Od prvního dne, co jsem se vrátila do pracovního kolotoče, se cítím přetažená, unavená, vyčerpaná, smutná a v totální beznaději. Díky tomu, že se město rozhodlo opravovat silnice, je druhá filiálka naší firmy prakticky odříznuta, což pro můj pracovní tým znamená neskutečný nárůst zákazníků. S tím jde ruku v ruce mnohem více práce a času stráveném v budově mého zaměstnání. Nechci fňukat nad prací, to samozřejmě ne, nemám s prací problém, ALE sakra, vždyť my na tohle nejsme připravení! Chtějí nás ti nahoře snad naprosto zničit? Už tak je nás málo. A hrozí, že nás bude ještě méně.. Jupí. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem se vyspala tak dobře, že jsem se probudila svěží a odpočatá. Existuje takový spánek vůbec, nebo jej jen používají prodavači postelí a matrací pro své reklamy?

Původně jsem zamýšlela, jak si sednu s dobrým čajem a zpětně zhodnotím ve velice kvalitním článku svou dvoutýdenní dovolenou a místa, která jsem viděla. Původně jsem měla totiž v plánu zainvestovat do kouzelného lístku a plně si vychutnat poznávání krajů a krás České republiky, mé rodné vlasti. Což o to, lístek jsem měla. ALE. Po mé návštěvě Polska (čti: Ostravska) a následného návratu do Prahy jsem byla tak demotivovaná a zklamaná, že jsem si řekla "kašlu na to!" a pár dní zůstala schovaná pod dekou. Skvělá náplň dovolené, že? Pak přišla kamarádova dvoudenní kolaudace, ze které se stala skoro pětidenní. Být pět dní se svou příšernou partou, na kterou jsem se vykašlala s každým rádoby vážným vztahem, bylo hrozně prima, bavila jsem se… Jenže na druhé straně jsem totálně zazdila ostatní plány. A zklamala neskutečně moc lidí, což nemám doteď vyžehlené. A vlastně ani nevím, jaká slova pro to použít, ale to snad vyřeším. Musím. Už takhle mám poměrně málo přátel.

Za poslední měsíc jsem zjistila, že i když se tomu dost často směju, možná jsem vážně trochu vyspěla. Nejvíce se to odráží v mém pohledu na dnešní zábavu. Prostě mi přestal chutnat alkohol a přestává mi připadat vtipné, když se někdo strašně ožere a pak padá ze srázu. Haha. Čas se dá využít přece jinak! Nejsmutnější na tom ale je, že ano, nikdo mě přece nenutí tento druh zábavy dělat, jenomže mí nejbližší přátelé rádi pijí a rádi se smějí, jak jsou dementní s několika promilemi v krvi a jakmile jsem na coca-cole, hned jsem středem pozornosti. Té nehezké. Nechtít dneska pít? Co dělám?! Uznávám, že dnešní svět je tak depresivně smutný, že alkohol je jedno z řešení, jenže… takhle to nejde. S prací a s aktuální stavem tam si nemůžu dovolit pít do jedný, abych byla ve dvě doma, abych šla v pět na ranní. Mrzí mě, že to mí přátelé nevidí a že si to nenechají vysvětlit. Asi stárnu, asi jsem prostě jenom nudná. Ale tohle prostě nedávám. Ne dlouhodobě.

Začala jsem chodit do školy. Po dvou letech vyčítání si, že jsem se na to neměla vykašlat, jsem se konečně odhodlala a začala s tím něco dělat, v dálkové formě. Dala jsem se na IT obor, kde jsme dvě holky a je to vlastně docela sranda. Můžu si říkat, že zase dělám něco pro svůj lepší život a že se jednou budu mít třeba lépe než se mám teď. Pokud se té doby dožiju. Vyžaduje to však spoustu mého času a energie, kterou zrovna neoplývám v posledních dnech, tak uvidíme. Ale vzdát to nechci. Znovu už ne.

Můj milostný život je pořád nanic. Vrací se mi do života kluci, se kterými už nechci mít nic společného a nějakým milým způsobem se jim to snažím bezúpěšně naznačit. Žádný takový způsob ale neexistuje, takže mám za sebou docela nepříjemné konverzace. Mé "mít rád-milovat" dilema se nepohnulo, možná tak maximálně v mé hlavě a asi jen do doby, než se s tím druhým zase uvidím, ale co nadělám. Nemám jednoduchý život a ani mít nebudu, naštěstí mám teď plno jiných starostí, takže to nechávám být. Ať se to vyřeší samo, mě už to nebaví.

Zrovna sedím na posteli mezi zdmi svého pokoje, unavená po včerejší neplánované dvanáctce s další před sebou, s neskutečnou bolestí páteře a říkám si, kde jsem na svém životním timelinu udělala chybu, která mě dostala sem. Jsem prostě vyčerpaná… opravdu, moc. Navíc na mě pomalu a jistě dopadá depka a smutek, které mi dělají společnost každý podzim. A stres s novými povinnostmi. Ať žije život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | E-mail | Web | 30. září 2015 v 12:58 | Reagovat

Proč jsi byla tak demotivovaná po prvním výletu? Tedy, pokud se ta demotivace nevrátí :)
Jinak ale, pokud ses bavila, tak je snad jedno, jak jsi tu dovolenou nakonec strávila, ne? A ti co nadávají, žs je ,,zazdila", tak na ty prď. Jejich problém.

Škola je super, přeju ti to. Doufám, že vám nedají víc práce, než na denním :D
A co se týče coly - já se naopak vždy bavila víc, než ožralci. Poprvé, jak jsou všichni dementní a podruhé, když jsem jim to vypravovala ;)

2 Lů | 3. října 2015 v 1:50 | Reagovat

[1]: Protože to nebylo podle představ a já došla k závěru, že jsem od toho možná čekala až moc. Přehnaně moc. Ale jsem poučená a už vím, že pro dobrou zábavu nemusím jezdit napříč republikou, že stačí pár těch mých praštěných přátel za humny. :)

Zatím je to pohádka, ale postupně se to nabauje a bojím se, že toho právě doma budu mít víc než dost. Třeba se do 21.10. musím naučit základy jazyka, který jsem nikdy neměla. Sranda.

Jo, v tomhle je ta role jediné střízlivé dobrá. Jenže pak ti to málokdo věří, když jsou opilci v přesile.. :))

3 Amia Amia | E-mail | Web | 3. října 2015 v 11:02 | Reagovat

[2]: Aha. Tak první dovolená, asi získala přehnaně duhové a báječné barvy, jak jsi říkala :D
Setkání s kamarády ale muselo být zajímavé. Když se změnila situace. Alespoň zpětně.

Ten jazyk ti nezávidím. Němčina, fránina? Já bych to nedala, možná tak ještě pod vedením, ale samoukem fakt ne. Jsi hustá, že to zvládáš.
Zvládáš! ;D

Nevěří nikdo, to je na tom právě to vtipný.
,,Ne ne, to jsem nemoh udělat!"
,,Ale jo, zírej: (foto)"
Muhehehehe  :D

4 May May | Web | 3. října 2015 v 21:43 | Reagovat

Svět neni smutnej. To jen lidi jsou dementní a nereální. A divim se že jim řikáš "přátelé", když nedovedou najít pochopení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama