Need For Speed: The Run

17. února 2016 v 10:20 | - L. |  Recenze
Hraní her doprovází můj život už od základní školy. Vyrostla jsem v doprovodu kousků jako je Theme Hospital, DOS hry, The Sims, SimCity, první díly Tomb Raidera (o nějž mi zájem vydržel až dodnes!), Harry Potter, od pubertálních let LineAge II... Ale dlouho se mi nestalo, že by mě hra natolik oslovila, abych z ní byla naprosto nadšená a unešená a všechno dohromady.



Když se mi poprvé dostalo do rukou Most Wanted od NFS, byla jsem potěšená. Závodní hry mě vždycky bavily, je to příjemné odreagování, člověk nemusí hodiny a hodiny řešit nějaké questy, prostě jenom jede. Nikdy nezapomenu, kdy se mi povedlo nabourat benzínku takovým způsobem, že celá vybouchla, moje autíčko přežilo a policie mě prostě nechytila (a fakt nevím, jak se mi to povedlo, už jem to nikdy nezopakovala!). Pro pubertální Luu docela zážitek. Po pár letech později jsem se dostala k Xbox verzi NFS: Hot Pursuit, kde si unavený zaměstnanec stupidního zaměstnání může odpočinout tím, že prostě vyřadí pár otravných závodníků ze hry. Nadobro.

S novým notebookem přišla chuť se k hraní podobných her vrátit. Už ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsem měla na ploše ikonku The Run. Můj první dojem? Nic moc. Grafika sice naprosto úžasně-skvělá, ale v prvních minutách řešíte týpka uvězněného v autě, který se na základě vašeho mlácení do klávesnice musí dostat z auta ven. Paráda. Následuje úprk před badboys, kteří vás do toho auta v první řadě dostali a první obtížný moment je tu - projet těch pár mil tak rychle, abyste prolítli přes koleje těsně před zrovna náhodou jedoucím vlakem. Povedlo se mi to asi napodesáté, nervy měly problém vydržet a hra tak hned na začátku dostala spoustu záporných bodů.
(Jen tak mimo záznam, mému příteli se to povedlo projet napoprvé, NECHÁPU.)

Ale to bych to nebyla já, kdybych hře nedala další šanci. V podstatě jde o příběh jak vytržený z Fast & Furious, kdy průměrný americký ne-úplně-dodržovatel zákonů dostane příležitost a musí projet celoamerický závod napříč celými Spojenými státy a skončit první. Klasické závodění ve stylu "předjeď šest lidí, ... předjeď osm lidí" je doplněno o mé naprosto neoblíbené vsuvky "projeď tenhle úsek v takovém čase" a úkoly navíc, kdy musíte sejmout tuhle krasavici, ujet tomuhle týpkovi, co vás chce jenom rozdrtit, utéct a ukrást policejní auto apod. Či-li se nejedná o typickou závodní hru, kdy hráč jenom drtí šipku vpřed s přidáváním nitra, ale dostává v průběhu celé hru malé úkoly pro zpestření.

Grafika je naprosto skvostná. Kolikrát se mi stalo, že jsem musela kolo jet třeba na druhý, třetí pokus, protože jsem se zadívala na nádherný vodopád se západem slunce a protivníci mi odjeli na opačný konec země. Inu, stává se, holka se ve mně nezapře. Navíc jsem vždycky snila o tom, že jednou projedu Státy po slavné 66, tak mám aspoň trénink!

Hra je skvělá, s blížícím se koncem závodu stoupá intenzita násilí jednotlivých závodníků kolem (například zatáčet mezi vlaky na trati, zatímco vás honí dvě velká černá auta a střílející vrtulník je vážně lahůdka) a Need For Speed prostě nezklamaly! * * * * *

// Ovšem předposlední kolo je natolik obtížné, alespoň pro mě, že jsem asi ztratila zbyteček sebekontroly své výbušnosti, ale to nevadíííí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama