30 před 30; díl první

14. dubna 2017 v 17:26 | - L |  Něco k zamyšlení
Před pár měsíci jsem oslavila své 24. narozeniny a začala 25. rok života. 25 pro mě vždy představovala jakousi hranici mezi dítětem a dospělým. Ovšem s tím, jak rychle se to blíží a jak nemám stále tušení, co budu dělat se svým životem, jsem se rozhodla ponechat tuto roli až číslu 30. A jelikož je v poslední době nějak moc populární dělat si seznamy, dnes jsem se nad jedním takovým zamyslela také.



1. Vdát se.
Nebo být minimálně zasnoubená za partnera, se kterým do sebe budeme i po tolika letech zamilovaní stejně jako na začátku. Plánovat nejkrásnější den v životě a konečně využít nástěnek na Pinterestu k něčemu reálnému.

2. Umět řídit a mít vlastní auto.
Dneska se toho bojím a za volant vlezu maximálně v rámci Need For Speed anebo GTA. Koneckonců, bydlím skoro v centru Prahy, nač ztrácet denně několik desítek minut tím, že budu stát v koloně, která vede do kolony, končící kolonou? Ovšem do budoucna se tomu asi nevyhnu. Doufám, že bude alespoň reálné pořídit si přesně takové auto, jaké budu chtít.

3. Být dospělá a zodpovědná.
Zastávám názor, že Petr Pan a jeho "Don't grow up it's a trap" je životní filosofie, kterou bych okamžitě bez váhání přijala za svou vlastní. Tím si trochu protiřečím, že. Není dospělost jako dospělost. Samozřejmě tím nemyslím to, co si představují děti - být nudná, upjatá, se smyslem pro pořádek bez úsměvu. Představa dospělosti mně vlastní spočítá v tom, že dokážu vyběhnout v dešti na dětské hřišti a pořádně se vyblbnout, ale až po tom, co budu mít řádně zaplacené účty a splněné domácí povinnosti. Ty už za mě maminka bohužel neudělá.

4. Umět super skvěle vařit.
Abyste tomu rozuměli - umím vařit. Dokonce na to, že jsem celou pubertu odmítala domácí lekce, vařím až moc dobře. Ale pořád je to o hledání tutoriálů na Youtube anebo zoufalé volání o pomoc mamince, jak sakra poznám, že už se kuře upeklo a mně nehrozí žádná salmonela. Připravit pořádný kus masa s přílohou hodnou Zdeňka Pohlreicha je zatím pořád sci-fi.

5. Dělat kariéru v práci, co mě baví.
Za chvíli to budou tři roky, co dělám práci, kterou nesnáším a jediné, čím mě naplňuje, je únava, beznaděj a deprese. Mám možnost pokračovat výš a dělat na kariéře, ale upřímně, k čemu kariéru v odvětví, které nesnáším?

6. Zjistit, co chci v životě.
Za mě snad nejdůležitější bod. Když je člověku 15 let, stojí před ním rozhodnutí, kam dále budou směřovat jeho kroky. Já to nevěděla, tak jsem si vybrala cestu všeobecnosti, gymnázium. V posledním ročníku střední však člověka odložení rozhodnutí dožene a je před ním úplně ta samá volba - co dál? Je mi 24 a stále nemám ani tušení. Představa výpovědi a následování svých snů je krásná, ale co pak? To zatím stále netuším.

7. Mít našetřené peníze.
Věc, se kterou bojuji už pár let. V podstatě od chvíle, co jsem nastoupila do práce a začala vydělávat. Po sérií nepříjemných zkušeností stojím konečně na obou nohách a stejně nechápu, kam ty peníze každý měsíc utíkají. Ale podívejte se na mou sbírku bot, co mám na nadcházející jaro/léto sezónu!

8. Mít vlastní bydlení, nebo na tom minimálně pracovat.
Momentálně bydlím s přítelem v jeho vlastním bytě. To je prima. Škoda, že byt neodpovídá potřebám do vzdálenější budoucnosti a bude nutné tento "zádrhel" vyřešit. A z vlastních zkušeností vím, že podnájmy jsou otázka chvíle, ne dospělé budoucnosti.

9. Dodělat si školu.
Můj život se skládá ze spousty hodně špatných rozhodnutí, přerušení studia je jedno z toho. Naštěstí už to letos vypadá, že navážu, kde jsem skončila a do 30ti třeba stihnu zapracovat i na nějakém tom titulu.

10. Umět alespoň tři jazyky plynule.
Když jsem chodila na gymnázium, uměla jsem anglicky a učila se rusky a španělsky. Za ty roky, co jsem mimo školní lavice a používám jen češtinu, se veškerá má snaha a píle ztratily. Snad jen dočasně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama